umělecká galerie

Vlnou brčálového sedmiklece

Vlnou brčálového sedmiklece
a vonných rozmarýnů mnou prolínáš.
Na kolena nebes, mraků a hvězd
a jinotajů zpomaleným pádem já klekám
lakoto štědrá, ty dobrák jsi od kosti.
Nemáš, než pachuť poměnek v čase smolných roků.

Ó, ty neradostná tůňko zrozená úplňkem
rosou trpělivých dešťových kapek..
Lehám si v travičku zelenú, co je moje potěšení
v idylickém zášlehu oka panny nevěsty očekávající
radosti v bolesti krásy bytostného milostného souznění.
Žádost pokročila a všehomír postupuje svým opičím krokem
podobný vznosnému stromu soliteru
uprostřed obilného pole.

Rozprostíráme se.
Přeskakuju plůtek ohraničující záhonek s jahodami.

Prostoto komorních vyznání,
zadostiučiněním krouživého pohybu
kolotoč dějin mne i jiné
neúprosně stravuje:
Pořád dál a dál běžet a nepoznat úmoru požehnání,
když ptáš se, jak moc toužím,
jak moc letím za ptáky na horizontě příboje času.
Já nemám slov pro tyhle věci,
jen pohladit po ruce tě mohu
a ty rozumíš stejně dobře jako já
této jasné zprávě.

Teploty se pohybují kolem nuly,
což nevěstí nic dobrého,
němou dlaní ledovou pastilku vkládáš si do úst
a teplý vzduch hladí břehy našich jezer.
Příběhy o ztracené Atlantidě a Geheně
umocňují dojem marnosti.

Tropíš si ze mě šašky, osude,
ty, jehož Bohem přezdívají pateticky,
já však si stále vedu tu svou, jako vždycky,
píseň smutně molovou na dně klícky,
která zove se svět galaxií, oper a porodních stryjí.
Snad před ďáblem já u tebe se skryji,
ty nezapomínáš, osude, ty pamatuješ hluboce:
na javorové sirupy jak omladinou to šupoce.

To táta vracívá se z roboty a ty máváš tak divoce
mu vstříc, jak kdyby Apollem on letěl na měsíc.
Ty vzpamatuj se, hochu, a odpočiň si trochu,
to není pot jen radosti, i námahy mám ve fochu,
když chleba s tvraohem sis´ dával výživný
a máma s bráchou mysleli, že´s podivný
podlahář.

Ó, nemáš aspoň cigáro, ty kmete,
když fajfku v ruletě jsi prohrál? Ach, Pete,
nenechávej mne tu samotnou po naší lásce
slehla se zem, však přec já chci jen tebe,
v sázce je nebe.
Hrajeme přeci víc než o tágo kulečníku.
To by tak, Pete, to by tak hrálo, uličníku,
nejsi přec tady ´ni doma, ´ni cizí.
Já nepřestanu dřív, než tahle nejistota zmizí.
A stejně jak já i ty víš, že z výpadků a krizí naší paměti
už teď daly by se rubat sochy závrati.

Já na trati teď stojím v pevné nerozhodnosti,
ať domácí to jsou k nám nebo hosti,
to ovlivnit já mohu zcela málo,
když se zemí vabank hrál a nebe se mi smálo.

Kráčím po bolavém okraji snu,
který nelze vykládat jinak
než životem,
anebo: kdo co udělá, praví, kam jde i nejde,
to vše se sbíhá do jediné rovnice,
která je až krutě jednoznačná a jednoduchá.
Nemá žádné neznámé,
jen koeficienty života a smrti,
kterými jsme dosud opovrhovali.
Dnes ale vše vidíme v jiném, šedivém světle,
a každý náznak jistoty, jíž smrt bezesporu je,
nás naplňuje obzvláštním klidem.

Promlouváš k lidem,
ledová královno, ty , která jsi zaskočena
každým altruistickým chováním,
laskavým slovem a obětavostí,
nejraději bys byla, kdyby lidi byli na sebe jako hadi,
abys mohla ty, kdo se svou zlobou odcizili sami sobě,
zasáhnout na jejich nejslabším místě.

Jejich marnou ješitnost snadno pokoříš
zdáním jejich dokonalosti,
která má ve skutečnosti takovou oporu
jako vítr ve větvích.

Z nevydané básnické sbírky Holofaustovo osiřelé Blues (© 2015)

Váš hlas: Žádný
Průměr: 9.8 (4 hlasů)

Komentáře

Nový komentář

  • Web page addresses and e-mail addresses turn into links automatically.
  • Povolené HTML tagy: <a> <em> <strong> <cite> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Lines and paragraphs break automatically.

More information about formatting options

CAPTCHA
This question is for testing whether you are a human visitor and to prevent automated spam submissions.
Image CAPTCHA
Enter the characters shown in the image.

TOPlist

Programování a správa lev@pro-company.info