umělecká galerie

2016

Víc než práce

Danuše Siering

Majitelka kultovní Černé labuti v centru Prahy. Na jejím 8. patře se nachází galerie a hudební klub. Již třicet let žije v Berlíně a 27 let pracuje v Praze, kde je téměř každý týden dva-tři dny. Každé město má v sobě něco výjimečného, ale také něco, co by se dalo ještě vylepšit. Snaží se propojit svým bytím a svými zkušenostmi to nejlepší z obou měst. Své poznatky by chtěla shrnout v připravované knize „Česko-německá abeceda“.

Danuše Siering (porotkyně) na Vícnežpráce.cz

Václav Tobrman

Multiinstrumentalista a zpěvák, moderátor, hudební skladatel, básník a recitátor, textař, ale hlavně vášnivý experimentátor ve všech oblastech umění, kterými se zabývá. Umístil se mezi nejlepšími pianisty v České republice. Vše co dělá, dělá s láskou a zápalem pro věc. Je také autorem písně, kterou složil pro vítězku projektu e-moc-e v kategorii poezie. K té také vznikl videoklip, který představujeme na konci tohoto článku.

Václav Tobrman (muzikant porotcem) na Vícnežpráce.cz

Marta Marinová

Zpěvačka, hudebnice, skladatelka, herečka. Působí v souboru Linha Singers, v jazzových formacích Prime Time Voice a Coffee Time, je dlouholetou členkou divadla Sklep. Příležitostně spolupracuje s Ostravským centrem nové hudby.

Marta Marinová (rozhovor) na Vícnežpráce.cz

Monika Pavlíčková

Celý svůj profesní život se zabývá marketingem, který dnes i vyučuje. Snaží se a vždycky se snažila, aby mezi všemi moderními procesy a technologiemi nezapadaly lidské vztahy, které považuje za nesmírně důležité. Proto se pořád snaží učit hlavně od moudrých lidí. Jejím velkým koníčkem je psaní. Vydala tři knížky a v současné době se kromě jiného věnuje i psaní scénářů. Poezie pro Moniku vždy byla tím, k čemu se utíká, když jí je nejvíc smutno nebo nejvíc veselo. Získala nejvyšší ocenění prezidenta ČR LadyPro v roce 2003.

Monika Pavlíčková (porotkyně) na Vícnežpráce.cz

Lucie Dolfi

Kulturní nadšenkyně, kultura jí prakticky provází celým životem. 10 let pracovala v oblasti produkce jazzové hudby, nyní již 10. Rokem jako kastelánka Jindřišské věže. Hraje amaterské divadlo, má ráda hudbu, tanec, knihy a život…

Lucie Dolfi (kastelánka a porotkyně) na Vícnežpráce.cz

Vlasta Rydlová

Kromě vlastní výtvarné práce pořádá výstavy výtvarníkům na méně obvyklých místech. Organizuje mezinárodní výtvarná sympozia, festival a spoustu dalších kulturních akcí. V porotě zastupuje produkční tým Vršovického divadla Mana.

Vlasta Rydlová (porotkyně a pravá ruka umělců) na Vícnežpráce.cz

Jan Kunovský

Jako akademický malíř se ve své současné tvorbě inspiruje převážně divadlem, respektivě jeho múzou primabalerínou baletu Národního divadla. Jedním z jeho rozsáhlejších cyklů je projekt Nebezpečná setkání, inspirovaný právě baletním představením Valmont. Zatím realizoval více než devět desítek samostatných výstav a je autorem více než pěti desítek výtvarně-tanečních performancí.

Jan Kunovský (malíř porotcem) na Vícnežpráce.cz

Erika Merjavá

Divadelnice, která se snaží víc ptát, než odpovídat. Víc nechat tvořit ostatní, než sama tvořit. Ze společné tvorby vznikají nejúchvatnější věci. Síla je větší v společenství než v individualismu. Když se člověk musí vzdát svého sebelepšího nápadu pro dobro celku. To je např. základ improvizace. A improvizace je v životě strašně důležitá. Takže snad jsem člověk, který se snaží jak v osobním životě, tak i v tvorbě, improvizovat a učí se naslouchat. Bez naslouchání není improvizace a opravdové tvorby a vlastně ani života. Dialog místo monologu. I když v malířském, fotografickém, básnickém, či spisovatelském umění je individualismu možná vice. Ale bez naslouchání to nejde. Takže taky je to věc dialogu. Dokonce možná jemnějším než v jiných druzích umění.

Erika Merjavá (rozhovor) na Vícnežpráce.cz

Elena Sonenshine

Zpěvačka písní, milovnice přírody a hlavně všeho živého, obzvláště psů. Snem je pro ní práce v útulku pro zvířata, nejlépe na Novém Zélandu nebo návštěva pražské ZOO uvnitř pavilonu slonů. Je jednou z předních jazzových zpěvaček v České republice. V České republice nahrála písničky s Big bandem Felixe Slováčka, poslala je do bostonské university Berklee College of Music, kde Elena získala stipendium ke studiu hudby a zpěvu. Tam pobírala také soukromé hodiny u Boba Stoloffa, který působil v kvartetu s Bobby McFerrinem.

Elena Sonenshine (zpěvačka v porotě) na Vícnežpráce.cz

Projekt e-moc-e podporuje umělce již 10 let

359 UMĚLCŮ A 36 VÝSTAV V 6 MĚSTECH

Umělecký projekt e-moc-e, který podporuje umělce v jejich tvorbě, prezentaci jejich díla a propojuje profesionální a amatérské umělce, slaví již desáté výročí. V roce 2006 vznikl jako nezisková organizace, která si klade za cíl prezentovat umělce a jejich dílo v kategoriích fotografie, malba, hudba a poezie. Umělci se vždy v březnu představují veřejnosti na internetové galerii www.e-moc-e.cz, kde jejich dílo boduje veřejnost. Vítězové v kategorii fotografie a malba, které vybírá odborná porota, vystavují v kamenných galeriích. Básníci a muzikanti se prezentují v rámci komponovaných večerů v pražském hudebním klubu Mandragora.

Za deset let prošlo projektem již 359 soutěžících, kteří se představili veřejnosti na internetové galerii. Nejlepší z nich se poté prezentovali v rámci 39 výstav, koncertů a komponovaných večerů v 6 městech. Mezi jinými např. v městském divadle v Jablonci n. N., v pražské Černé labuti či v populárním hudebním klubu Mandragora. Hlavním výstavním prostorem je již od samého začátku galerie Jindřišská věž v centru Prahy, která je zároveň jedním z partnerů projektu.

“Projekt e-moc-e vznikl s cílem motivovat umělce v jejich tvorbě a usnadnit jim organizačně i finančně prezentaci jejich díla. Mám velkou radost, že se komunita umělců i galerií a výstavních míst každým rokem rozšiřuje,” uvedl zakladatel projektu Milan Deutsch.

Lucie Dolfi, kastelánka Jindřišské věže dodala: “Naše galerie je již desátým rokem partnerem projektu e-moc-e. Vystavují zde pravidelně vítězové každoroční soutěže a mohou se tak představit široké veřejnosti, která Jindřišskou věž navštíví. Aktivně se také zapojujeme do organizace a oslovování potenciálních umělců”.

Projekt má mimo jiné za cíl propojovat profesionální umělce a galeristy s amatérskými umělci. Formou účasti v porotě a mediální prezentací se zapojila řada osobností české kulturní scény – např. Ester Kočičková, Kateřina Pospíšilová, Chantal Poullain, Lukáš Hejlík, Tereza Pokorná Herz, Václav Tobrman, Marta Marinová, Štěpánka Duchková, Elena Sonenshine, Erika Merjavá, Barbora Hamplová, Šárka Hejnová, Danuše Siering a další.

Vítězové 2016

Minulý týden zasedala porota letošního 10. ročníku, která měla opět široké obsazení:
Lucie Dolfi - kastelánka Jidřišské věže, Elena Sonenshine - jazzová zpěvačka, Marta Marinová - herečka a zpěvačka, Erika Merjavá - herečka a režisérka, Václav Tobrman - skladatel, pianista a zpěvák, Michael Málek - vydavatelství Economia, Monika Pavlíčková - obchodní ředitelka filmové společnosti UPP, za tým projektu e-moc-e Lenka Valtová a Milan Deutsch.

Porota vybrala následující vítěze:

POEZIE

Zdeněk Wagner
+ finalisté Miroslav Jisl a Martin Dolejší.

HUDBA

Tereza Olivia
+ finalisté: Marie Samková, Miroslav Jisl, Pavel Hejátko

VÍTĚZOVÉ MALBA + FOTO

Daniela Kuruc – Jindřišská věž (září)
Eliška Peroutková (malba) – Mezibranská (září)
Mirka Hedbávná (foto) - Mezibranská café alternatif (září) - společná výstava

V rámci výstavy v Mezibranská café alternatif uspořádáme také komponovaný večer poezie a hudby.

V klubu Mandragora letos opět vystoupí finalisté a soutěžící kategorie hudba a poezie.

Budeme se tedy těšit na viděnou s vámi na akcích v září a říjnu. Gratulujeme vítězům.

Forest

Forest
9.5
Váš hlas: Žádný
Průměr: 9.5 (4 hlasů)

New planet

New planet
8
Váš hlas: Žádný
Průměr: 8 (1 vote)

Divka s rybou

Divka s rybou
7.5
Váš hlas: Žádný
Průměr: 7.5 (4 hlasů)

Rande na kraji lesa

Pošmournou krajinou
Vleče se stín nebe
Obloha padá níž
A já už nevidím ani sebe
V podvečer je jarní rande stále blíž
Ornice přespolní mi po kotníky sahá
Nedočkavostí jsem už nahá
Noc je chladivý obklad
Přesto vlahá
Na pomoc vyrostla mi pod nohama tráva

Země se otvírá
Vystupují hosté
Láska nás pokouší
Růžové pokrmy noste
Životní partie ve výškách smrků
Sehrána bude až za sto let
Nechci být moudrá
Nechci zarostlé záhony plet
Ano i ne je na vážkách
Jenže jaro hromadí se právě v podléškách

Utíkám obejmout
Co ještě není moje
Harfa smrkových větví mi
K tomu hraje

Tajnému milenci

Napsat báseň není jen tak

Pocítit je třeba
Ten chytrý tlak
A dotekem vášně
Učinit správný hmat
Kytaře sevřít krk
A brnknout na strunu
Odpověď nenechat osudu
Zakřič co máš ráda
Dnes nebolí mne záda
Slyším z tvého podsvětí a mého eldoráda
Tanečky kolem horké kaše
Pominuly
Vášnivé noci budou jenom naše
Mravokárci se nám už dávno omluvili

Napsat báseň není jen tak
Zvlášť když nám ještě neujel vlak
Láska kvete v každém věku
Záhon růží pod oknem ustlal deku

Ráno nám rozednívá vzpomínky
Jak z dívek stávají se maminky

Košilatá

S chutí se oblékám
Svlékám raději
To mám vždy aspoň naději
Že si mne spleteš s minulostí
Já cynik
Až do morku kostí
Milenka tvá plná malých zlostí
A přesto si fandím
Jsem tvé prostírání vyšívané
Čekám na ráno
Odkládané

Séraphine

Séraphine prosťáček boží
na oltář svého údělu
do korun stromů v pokoře
život svůj složí

V korunách stromů Andělé
šeptají její duši
Purpurem srdce zjitřelé
na bránu nebes buší

Poklady světa na zemi
má paleta tvého mámení
Do modra dálek
voní tvé květy utrpení,
jen tobě, nevěsto de Senlis
už katedrálou zvony vyzvánějí

Kde jen na zemi, na kterém poli,
tvá slunečnice Vincente, kde voní

Vejdi

Jsi slovo dobra nad počátky
a klid noci,
jenž klepe, aniž prosí
Neváhej, vejdi a vítej,
překroč stařičký ten práh,
i když se připozdívá,
s večery vchází Luny svit,
jenž světlem květů hvězd
v temnotách náruč nebe otevírá
poutníkům jenž touhou
chtějí pokoj Svatý
a smýti své viny,
snad i na chvíli pouhou
vejdi ve smír Jediný

Mé smutné blues

Mé černosmutné blues,
ta píseň světem protřelá
nás vzala k sobě docela
Vrátit svět snad na pár let
a jarem kvést létu do polí
Kdo to vrátí, ty mé blues,
kdo tu platí, tak to zkus
ať láska má mě nebolí

Kdo mě vrátí
v čas sladký jako čokoláda,
kdy klaun nos jak marmeláda,
v šapitó se smíchem točí,
však jeho oči, prý smutné jsou,
a do piána buší svoje bambuládá
v okruží bílém,
na prsou růži bolavou

V tvých tónech smutkem tonu
s žebráky u našeho domu,
o chleba kus,
o střechu nad hlavou
Pod tíhou múz
jenom v blues se nají,
nesměle touhu šepotají
v klobouku chůzí houpavou
Tak to zkus, mé smutné blues,
ještě snad jednou z rána
zkus růžovou vpustit do piána
pro duši mou bolavou

Moje blues, tak tedy zkus
zahřát srdce mrazem ohořelá
a od rána až do večera,
ať lásky není pomálu,
chci být celá opojená,
něhou s tebou po zdech psát
v zapomenutém lokálu,
hrát tedy zkus do houslí blues

Blues srdce mé potěš zcela,
zahradu listím dumavou,
listopadka vypučela,
když bicí v kapele zařinčela,
jak siréna nad hlavou
Blues pohlaď srdce láskou celá,
černá vrána na klávesy do piána
sedla na střechu domu toulavou

Teď hned časně z rána,
jak čistá voda po horách
nech úder blues téct do piána,
v těch pustých zdech
zakouřeného lokálu
Nenech mě tu bez tebe,
samotou ať mě nezebe
bílý mráz co posadil se do sálu

Tak to zkus, jen mé, moje smutné blues,
ještě jednou až se mraky k nebi zvednou
zkus hned z rána vpustit barvy do piána
mou duší bolavou

Na věžích chrámů zvony rozhoupejte,
do všech rozsvícených oken vědět dejte
z lásky jsem povstala,
s láskou jsem věřila,
lásku jsem rozdala,
s láskou jsem žila,
jen láskou jsem živá
Kdo tě tu platí jen mé, jen ty moje blues

Tak to zkus, jen mé, moje smutné blues,
ještě jednou až se mraky k nebi zvednou
zkus hned z rána vpustit barvy do piána
mou duší bolavou

Kardiak

Srdce nateklý bolestí
tlačí na žeberní kosti
a údery rozkmitává bránici,

Už víš,
proč se tolik
směju?

Ikaros

Naplněný sen křídel
je těžké udržet při zemi.

A když se vosk snu rozteče,
zemře ve střemhlavém pádu,
pro chvilkový pocit
svobody.

Horas que caen sin verte

Kůl zaražený v zemi,
kteroukoliv dobu denní,
do rozdělené roviny
vyrývá stín hodiny.

BEZ NÁZVU

Po poledni mráz rozťal oblaka
tuto tichou peřinu nevinných

Za krajíček tepla

upisuje břízka duši luně
třesouc se s jinovatkou v koruně
Krajina oslepla

SONET UPOMÍNAJÍCÍ NA SETKÁNÍ

Ach, vteřino ticha, ty bílá pomlko,
v které kladl jsem prsty do tvých černých kštic.
Byla jsi sladká jak míšeňské jablko,
když špitlas červenými koutky – čechrej víc!

Jdem družně na stanici, nohy se pletou.
Pod klenbou, jíž únorový soumrak tíží,
loučíš se úsměvem, dlaní, cigaretou –
Tolik teskné jsou ty chvíle na refýži!

Bloudili jsme ulicí, holubičko sivá,
po decilitrech vína i za střízliva.
Po našem setkání zůstane památka –

obtisk rtů, který zdobí hrdlo sklenice.
V její hladině lovím tvé zřítelnice,
smetanou zalitá modrá pacholátka.

Dětství

Pod keřem z běloby a plyše
slunko padá v šedý stín
Pověz mi sýkorko Mateřsky a tiše
Odkud se bere modř ostružin

A odkud kvete věčný strach
(kolik toho halí stín)
ten který neustává Ach
ukryl se času do hodin

Na keři maličká sýkorka
údery otázek tichounce se leká
Soupeříc o slunko s morušemi
nevratně mizí do daleka

ODPUŠTĚNÍ

Miluješ?
Zapomeň na zlé.
Nos v sobě pouze a jen obraz krásy.
Zbyl-li ti.
Nedbej nožů napřažených,
jistě ostrých, málem bodajících.
Jen ty vrásky z lásky hladit radím.
Ať nebolí.
Nech odejít.
Vrátí-li se,
měj připravenou náruč.

MILOVAT SEBE

Honit se, za čím? Proč? Pro koho?
Milovat sebe jako svého bližního? Omílané, až omšelé?
Jak žít svůj vlastní život?
Žít v každé vteřině pro ty,
co vlastního uspokojení dojdou
pouze ve společenství druhých?
Ne pro okázalost,
ne pro vlastní uspokojení, či neschopnost.
Pro radost ze sdíleného.
Ten, kdo jen k sobě má náklonnost,
žije ale nerudně, zarputile, pouze se samotou.

V bance možná tučné konto.
V sobě ale poušť.
Každý jsme si vybrat směli,
jaký směr bude brát
vezdejší naše životní pouť.

LÁSKA

Jednou mi řekli, píšeš o lásce,
ale jenom k vlasti, k matce.
Proč nezabýváš se též láskou dvojice?
Jsi mladá, píšeš o mládí.
Proč nenapíšeš báseň o lásce jarní?
O tom krásném citu,
jenž se probouzí
tak u dívek tvého stáří.
Píšeš-li o lásce z té jedné stránky,
pak zdá se,
že do srdce tvého schránky
nepřišlo ještě poznání prvé lásky.

Píši-li jen o jedné lásce,
píši o ní, protože znám ji.
Protože vím, že ta mně známá láska
je láska pevná a věrná.
Až lásku k chlapci budu znát,
pak možná budu i o ní psát.
Pak, až se mne lidé budou ptát,
proč píši jenom o lásce,
odpovím jim tak,
jak říkám to teď vám.
Láska je to nejkrásnější,
co člověk má.

TOPlist

Programování a správa lev@pro-company.info