Náhoda dala ty dva dohromady
maséra s velmi žhavou blondýnou
ji lákal šarm – a jeho zase vnady
které hned jeho ruce ovinou
Žena se svěří, že má nevěrníka
muži též jeho stará zahýbá
„Může mě zničit“ – žena přímo vzlyká
„Ničit mě – to je jeho záliba“
„To moje stará je zas advokátka
čtyřicet chystá slavit do roka
Strašně mě dusí – je však taky matka
na dcery kašle – svině divoká
Prý o vše přijdu – to si vychutnává
často si říkám, kdyby zmizela…
Odporná děvka, neskutečná kráva“
Jeho řeč byla značně kyselá
„Manžel si našel o poznání mladší
hrozí mi, co ví o mých kšeftících
Než skončit v base, to fakt zhebnu radši
takhle to cítím – proč to neříci
Drží mě v kleštích, oškubat mě hodlá
zvracet bych měla z toho debila
ta jeho rašple – to je coura podlá
přeju si strašně – aby nebyla“
Chvíli se baví, co je oba trápí
až se ta žena na něj zadívá
„Ještě chci jednou vytasit své drápy
chci, aby trpěl, ten můj nádiva
Měla bych prosbu – chtěla bych, no aby
aby se můj čas prostě naplnil
Měla bych prosbu – mohl bys mě zabít?“
Cítila, že je jako na trní
Muž na ni zírá, neschopný je slova
před chvílí ještě do ní pronikal
Nejspíš je v šoku, obtížně to schová
to, co si myslí, ihned polyká
„To jako vážně, ty chceš tedy po mně
abych tě jako – prostě oddělal?
Já myslel, že snad budeme mít poměr
a ty mi zatím jasně říkáš: Pal“
„Nemusíš střílet“, blondýna se směje
„Chápu, že volím chvíli nevhodnou“
Sleduje, jak se muži brada chvěje
bála se, že se asi neshodnou
„Mám prostě nápad – pojistka mi platí
a moje dcera už je dospělá
bude jí dvacet – a když matku ztratí
(a tu fakt ztratí, až kšeft doděláš)
chci, aby byla aspoň zajištěná
a manžel za mou vraždu zašitý
Můj vlastní život – to je pomsty cena
svůj zisk pak můžeš najít taky ty
Nejdřív chci zabít tu, s kterou se tahá
můj drahý manžel – jak ji nesnáším
nemusíš na svou ženu hledat vraha
mě totiž pošleš na svou nejdražší“
Sleduje muže, vnímá, jak se potí
„Takže mám zabít ještě někoho?“
„Pomůžeš mi jen, jestli nejsi proti
pouze ti mrtví škodit nemohou
Vlastně tě budu žádat do třetice
ještě mě děsí moje macecha
(parazit, kurva, hrozná pijavice)
Já prostě řeším, co tu zanechám
Tahleta štětka po penězích pase
vím, že se žádných činů neštítí
Má jenom kozy a je štíhlá v pase
mně je z ní zkrátka šoufl, na blití
Bylo jí třicet, je to zlatokopka
jenom, když zhebne, tátu nezničí
zatím si jako antilopa hopká
musí však zmizet, chápeš, do piči?“
Muž na ni hledí, ve tváři je bledý
„Tohle snad ani vážně nemyslíš?“
„Říkám to znova, snad už naposledy
mohu ti pomoct – stačí jenom, když…“
„Když kromě tebe sejmu další ženy“
„Ne, jenom jednu, druhou vylákáš
tu sejmu sama – nebuď vyděšený
vražda tvé staré vyšla by tě dráž
Macechu pozvu jako na oslavu
budeme spolu, když se dostavíš
ještě to ladím – a trochu v tom plavu
plán se však rodí, skvělý, to si piš
Řekni jí, že jsem objednala pizzy
ona ti zatím půjde otevřít
Ty budeš kudlu držet v rukavicích
pod její ňadro pronikne jí břit
Pak vejdeš dovnitř – a já, připravená
budu pak tvojí další kořistí
bodneš mě přesně – ať moc nezasténám
a pak to ostří vodou očistíš
Nastražím stopy, a to jednoznačné
milenku mého muže usvědčí
kdokoli tohle vyšetřovat začne
nalezne stopu – a to bez řečí
Můj manžel bude také obviněný
o to se všechno už já postarám
Výčitky zda mám? Vždyť jde o hyeny
Musím mít tebe jako obraz rám“
„A jak chceš nechat zmizet milou muže?“
„Pronajmeš místnost – zkrátka na masáž
A jak tam vejde, už jí nepomůže
ani sto svatých, ani satanáš
Falešné jméno, uděláš si stránky
reklama v schránce, vizitku tam dáš
Chce to byt dole – projdeme si plánky
a chce to myslet taky na garáž
Až bude po ní, bude zabalena
do kufru auta se pak uloží
zmizí – a navždy, tahle Magdalena“
Mluvila o ní jako o zboží
„Najdeme místo – vyhloubí se jáma
a chce to také myslet na vápno
až bude na dně mrtvá ležet sama
pak naše nohy hlínu zašlápnou
Budeš jí jako masírovat záda
a až ta mrcha bude na břiše
potom jí stisknu krk – a velmi ráda
a tím se u ní tečka napíše“
Muž chvíli hloubá, přijde si jak ve snách
je přece jasné, že jí sdělí: Ne
Když jeho žena megera je děsná
Chce, ať smrt přijde – a ať nemine
„A co má žena? Víš, jak moc mě drtí?“
„Dovedu střílet, zvláště z devítky
zbraň někde splaším – neunikne smrti
půjdu jí popřát nejspíš bez kytky
Ještě pár věcí doladit se musí
uznej však potom, že to zapadá
Odrovnám sketu – ty se zbavíš husy
to by ti měla stoupnout nálada
Oba dva vlastně zabijeme dvakrát
já tvoji ženu a tu fiflenu
(chtěla bych děvce na funusu zahrát
myšlenku tuhle z hlavy vyženu)
Macechu moji – o to tě teď žádám
ubodáš pro mě – tím se vyrovná
že já už před tím odstřelím tvou madam
neboť, jak hádám, budu šikovná
Finále, které poté vyvrcholí
má vlastní vražda skvěle obstará
Perfektní zločin není bez mrtvoly
a zde už nelze čekat do jara
Když to vše klapne – tohle musí vyjít
pak na tom za nás dvou každý vydělá
Když se ty svině ale nezabijí
pak bych to velmi černě viděla“
Muž chvíli váhá, je to pokušení
současně se v něm vzdouvá panika
Když na to kývne, hrozně ho to změní
odmítne-li to, šance zaniká