Ř e k n i m i ř e k n i . . .
proč je mi s Tebou tak blaze a tiše
jako když ptáče pod křídlem dýše
proč Tě znám Lásko i když Tě nevidím
za duši odkrytou proč už se nestydím
Ř e k n i m i ř e k n i . . .
proč je mi s Tebou tak svěže a hebounce
jako když uléhám do květů na louce
proč když mne do modrých závojů zahalíš
už mne být člověkem nedrásá nebolí…
Ř e k n i m i ř e k n i . . .
proč je mi s Tebou tak sladce a úlevně
jak když se říčka z hor navrátí do země
Navrátí… vypaří… zaprší z oblaků
my dva jsme přesličná podoba Zázraku
(63 hodnocení, průměr: 4,00 z 5)
Loading...