Jsi jak přílivová vlna,
jak pavučina přání,
poznávám, co neznám,
mám vše, co není k mání.
Mám jednu radu na splín,
jeden osud v dlani,
jednu touhu vzlétnout,
jedno políbení za ni.
Pak vlastním jedno tělo,
jenž je na pokraji tání,
jeden rozum v hrsti,
a srdce, co odejít mi brání.
K tomu krásný večer ve dvou,
smutné probuzení ranní,
otázku na něhu,
odpověď, co ranní.
Teď bloudím v tobě po tmě,
bez tebe nemám stání,
a odpovědnost zítřka,
nade mnou se sklání.