e-moc-e

Bronislava Dvořáková – Já

poezie

Uprostřed zítřka,
posedlá vášní,
spoutána něhou,
tak trochu zvláštní.

Zasněná tiše,
bojím se zeptat,
tvé jméno křestní,
chtěla bych šeptat.

Propadlá lásce,
mučená touhou,
století pouhé,
minutu dlouhou.

Tak trochu hravá,
tak trochu dítě,
tak trochu prchám,
tak trochu chci tě.

Protkaná citem,
nevěrná sobě,
od zítřejší noci,
patřím jen tobě.

Note: There is a rating embedded within this post, please visit this post to rate it.
Exit mobile version