e-moc-e

Bronislava Dvořáková – Vyznání II

poezie

Jak pomalu jdu,
spadaným listím,
v dlani svírám poznání,
teprve až zítra zjistím,
kam můj život uhání.

Až hvězdy vyjdou,
projdu kalendář,
a podtrhám jména všech,
co vzali lásce svatozář,
a nezatajím při tom dech.

Pak po kolena v rozpacích,
napíšu si vyznání,
co bych ráda od tebe,
slyšela a přeháním.

Note: There is a rating embedded within this post, please visit this post to rate it.
Exit mobile version