Marek Řezanka – Rudý démon
Rubrika: 2018
Marek Řezanka – Jsem při chuti…
Marek Řezanka – Zase nás někdo očumuje…
Marek Řezanka – Nerozlučná čtveřice
Sešly se v baru Krutost, Závist, Pýcha daly si sklenku, teď se hádají „Nemáte páru“ Pýcha slastně vzdychá koketně mrká, sedí na kraji „Nevíte pranic to já světem vládnu na krásné pávy každý pohlíží Nepoznám hranic s věkem ještě mládnu proniknu všude bez všech potíží“ „Kdo tě má, padne mne se bojí stále“ odfrkne Krutost,…
Marek Řezanka – Balada o naší existenci
Je doba šedi, doba bezohledná zášť, křivdy, zloba vůbec neohromí většina potom jménem zisku jedná čas úzkost nezve, kdepak doba, to my Zvláštní jsou křeče kdesi ve svědomí učí se tupost, bumerang se vrací neznalost, prázdno, to jsou síly hnací konzum a faleš – to jsou naše dómy Nemají cíle, znají marnou práci zajatci módy…
Marek Řezanka – Panoptikum prázdnoty
Naučili kameny dýchat Ale náš dech přeměněn na páru mozek vyměnili za soukolí ta ozubená kolečka v rozbitém orloji Vymyslili cit pro kusy plechu sami ho neschopni přetaveni setrvačností v přesýpací hodiny Prý světlo na konci tunelu Už dávno jenom samé temné jeskyně Protože tablety potažené bezmyšlenkovitostí prázdnem Přikovali nás ke skále poslušnosti myšlenky…
Marek Řezanka – Strach
Anna Borecká – Odcizení
Uznání. Sláva. Mamon. To je to, co nyní tě zajímá. Odmítáš bolest odmítáš city srdce ti chladne a umírá. Regule. Pravidla. Strach. Všechno krásné, co žilo, teď nezájmem tvým naříká. Ztratil se bojovník, jenž duši měl básníka. Mé srdce krvácí, jak moc mě to bolí. Však hlavu zvedám a podporu volím. Ve vizích zřím zdrceného…
Anna Borecká – Excalibur
Mít Excalibur, nebyl bych na boje sám, to jsi řekl. Co když však nebyl ten meč z oceli nikdy ukován? Jeho síla téměř svatá přec nemohla být jediným člověkem do majetku vzatá Legendy, příběhy mnohé o mocné zbrani mluví víš však, že ten meč nikdy nebyl ocelový? Jeho sílu nosí každý, kdo srdce má především…
Anna Borecká – Střevíček
V dláždění ztracený střevíček leží, komu dřív patřil, dozvíš se stěží. Přivřeš-li víčka, spatříš ve snu snad, andílka svěžího, co životem dřív tančil rád. Možná dívka roztančená, kterou volnost láká, vyzula střevíc zbytečně těžký a proměnila se ve svobodného ptáka Volná………………..
Lucie Čejková – Miluji Tě:
došla jsem až sem. A po Tobě se slehla zem. Moje srdce je plné Tebe, však v duši klid a čisté nebe. Vím, že už to tak bude věčně, bylo, je a bude nekonečně: Ty jsi ve mně a já jsem v Tobě. Ty jsi došel ke mně a já k sobě.
Lucie Čejková – V háji
Útlá bílá těla břízek, něžné větvoví v zelených krajkách stydlivých lístků přicházejících v čase sem. Sen jara v mysli mám teď v zimě při svíčkách. Sen jara… V hudbě se vznáším v závojích tančím lehkých jak vánek tancem zmámená, jen mé horké srdce a tvůj žhavý pohled mě vrací zpět – tam, kde už není, tam, kde ještě není……