Rubrika: 2018

poezie

Eliška Peroutková – Cesta zavátá

Světlo v kraji je ještě zaváté, však přijde každou chvílí Na stromku zvoní zvonečky, vánočku z nebe cukruje sníh bílý, cukrovím na míse Vánoce zvoní, i po římse okna krajky kreslí mráz v noci nejtišší, Tiché hvězdy tmou jasně sílí kraj zavál už sníh mlžnobíle a podél cest roste zimostráz Tu cestu z hlíny ukryl…

poezie

Eliška Peroutková – Velké slzy laně

Velké slzy lani padají až tam do svého srdce Laň za laní svou touhu tají, vášeň v nich doutná, spaluje, a až v kapradí utají ten hrot a jen pláčí, pláčí, studánek čistý pramen ohně svých živých vod Ultramarín, to něha maluje, když k sobě ibišku růže přidá šlechetnost bídu žaluje a plachá laň půvab…

poezie

Eliška Peroutková – Mochomůrka

Mochomůrka v celé kráse z mechu na vás zadívá se, trochu pyšně, trochu vřele, vás chce míti za přátele Z rána usmívá se z kapek rosy, klobouček slušivě si urovná, trochu červená, trochu bílá, vždyť v lesích je královna Závojíček bílý z pouti krásně její hlavou kroutí a tváří se něžně, spanile, houbař ví, že…

poezie

Marek Řezanka – Nerozlučná čtveřice

Sešly se v baru Krutost, Závist, Pýcha daly si sklenku, teď se hádají „Nemáte páru“ Pýcha slastně vzdychá koketně mrká, sedí na kraji   „Nevíte pranic to já světem vládnu na krásné pávy každý pohlíží Nepoznám hranic s věkem ještě mládnu proniknu všude bez všech potíží“   „Kdo tě má, padne mne se bojí stále“ odfrkne Krutost,…

poezie

Marek Řezanka – Balada o naší existenci

Je doba šedi, doba bezohledná zášť, křivdy, zloba vůbec neohromí většina potom jménem zisku jedná čas úzkost nezve, kdepak doba, to my Zvláštní jsou křeče kdesi ve svědomí učí se tupost, bumerang se vrací neznalost, prázdno, to jsou síly hnací konzum a faleš – to jsou naše dómy Nemají cíle, znají marnou práci zajatci módy…