Rubrika: 2019

poezie

Marek Šlechta – Člověk ani nedýchá

(Pocta Itzchaku Perlmanovi, houslistovi hlavního tématu hudby k filmu Schindlerův seznam) Člověk ani nedýchá, první takt vzniká a zaniká, pryč je hrdost, mizí pýcha, cosi uvnitř zavzdychá, cosi uvnitř se odemyká. Nitrem probouzí se lásky spoje, i když navenek jsou zjevně nepokoje, ale ty jsi umělec bez kroje, bez zášti, závisti a nenávisti. Až přijde…

poezie

Marek Šlechta – Čas není I

Čas není, zívá ti do kapes a pod kapucu inverzního snění nesplnitelných tužeb obětí první a druhé světovém války, kolmo na utajená přání, mecho – medových dlení, ouha – po setmění, to jsou ta, co nejvíc chceme, ale nikomu je neřekneme. Čas není, zpívá si fujara za kuropění, a skřítek odvedle se kření: co blízko…

poezie

Marek Šlechta – Blahoslavení caparti

Blahoslavení caparti. forenzní haranti, hooligans vagabondi, traumatologičtí James Bondi, Hopsahejsa poskakovali rejskové, toť svoloč černá, vesměs nevěrná, hypochondričtí melancholici, abstinující alkoholici, gambleři a záletníci. Zámek zamčen na tři západy, čtvrtý západ už se brousí, pátý projektuje, zatímco první stářím rezne a druhý protest tajný kuje. Sólo nostalgických houslí Warszavského gheta se probourává do Euroamerického svědomí…

poezie

Josef Král – Pár přátel

Když prázdno v duši máme a smutnou pravdu známe, když srdce úzkost svírá, v duši je velká díra a když v nás zloba hřímá a každý si nás všímá, pak za pravdu si dáme, že pár přátel tu máme, s nimiž můžeme sdílet všechny ty smutné chvíle, jež prožili jsme ve tmě. K čemu myšlenky vzletné? Přiznejme sami sobě,…

poezie

Josef Král – Rána slovem

Když hromadí se emocejak kalná voda v potocea proudí z mysli k orgánůmkrevním řečištěm kanálůa nablízku je snadný terč,jenž vzbuzuje falickou křeč,pak hlaveň úst se rozevře,vystřelí slova rozepřepřímo do Achillovy paty.Krev tryská na obinadla a vaty,jimiž si oběť své rány utírá,i když v ten moment svůj klid dál předstírá…

poezie

Josef Král – Jarní předsevzetí

Zima pozvolna opouští naši krajinua síla nebeského slunce nám začíná rozehřívat ztuhlé žíly.Do našich srdcí se pozvolna vkrádá nová naděje.Naděje čeho? Nového žití? Co vlastně dává energii tělu a vitalitu duši?Slunce snad, nebo déšť či černý mrak?Kdo cíl svůj na dosah před sebou stále tuší,projíždí životem jak přeplněný vlak. Na každé zastávce vydrží pouze nepatrnou…