Rubrika: poezie

Radana Šatánková – NEPATŘIČNÁ

netuším vše je ranní mše c´est la vie na téhle planetě Bůh nestaví nehledám v kázáních hnidu přemýšlím si o prachu a zda měli svatí celulitidu

Radana Šatánková – MUŠÍ KREMACE /rýmovačka s blasfemií na závěr/

Vletěla moucha do plamene karmy bez hudby, jen tak si bzučela. Žíhaný plamen ten obřadně zasyčel, za muším živůtkem zavřela se vrata. Byla-li moucha bez hříchu, určitě zemřela svatá!

Jsem stará stařena v šatech po sedlákovi, jenž dlouhá léta nosil je na poli, a sedím nahoře na nejvyšší hoře a mlčím tam spolu s orly a sokoly. Sedím tam po chlapsku jak dřevěný sedlák, a suché vlasy vítr mi roztrhal, ti dravci asi někam uletěli a já jsem mrtvá, tak mohu sedět dál. Mrtvá…

Ingrid Hanušová – Zuřivá báseň

Chechtám se jako racci krutí, pro bolest zkusím cokoli: zatnu si třeba drápky s chutí do těla, které nebolí Ten úlek ve skutečné ráně mou mysl, než si zešílí, výkřikem poraněné tkáně přehluší aspoň na chvíli Chtěla bych vřele kopnout do zdi, ať mě to uvnitř nezebe, v břiše mi leží zmrzlí drozdi, vlastně chci…

Ingrid Hanušová – Tobě

Řekni mi řekni mi jaké je tvoje jméno a když tě rozlomí co bude nalezeno a když tě zapálím jestlipak vstane plamen a zdali zhltne tě když trváš neomámen jak v tůni kámen A když se prostírám proč bereš si tak málo sám v hrsti držíš se kde se to v tobě vzalo řekni mi…

Marek Šlechta – Člověk ani nedýchá

(Pocta Itzchaku Perlmanovi, houslistovi hlavního tématu hudby k filmu Schindlerův seznam) Člověk ani nedýchá, první takt vzniká a zaniká, pryč je hrdost, mizí pýcha, cosi uvnitř zavzdychá, cosi uvnitř se odemyká. Nitrem probouzí se lásky spoje, i když navenek jsou zjevně nepokoje, ale ty jsi umělec bez kroje, bez zášti, závisti a nenávisti. Až přijde…

Marek Šlechta – Čas není I

Čas není, zívá ti do kapes a pod kapucu inverzního snění nesplnitelných tužeb obětí první a druhé světovém války, kolmo na utajená přání, mecho – medových dlení, ouha – po setmění, to jsou ta, co nejvíc chceme, ale nikomu je neřekneme. Čas není, zpívá si fujara za kuropění, a skřítek odvedle se kření: co blízko…

Marek Šlechta – Blahoslavení caparti

Blahoslavení caparti. forenzní haranti, hooligans vagabondi, traumatologičtí James Bondi, Hopsahejsa poskakovali rejskové, toť svoloč černá, vesměs nevěrná, hypochondričtí melancholici, abstinující alkoholici, gambleři a záletníci. Zámek zamčen na tři západy, čtvrtý západ už se brousí, pátý projektuje, zatímco první stářím rezne a druhý protest tajný kuje. Sólo nostalgických houslí Warszavského gheta se probourává do Euroamerického svědomí…

Josef Král – Pár přátel

Když prázdno v duši máme a smutnou pravdu známe, když srdce úzkost svírá, v duši je velká díra a když v nás zloba hřímá a každý si nás všímá, pak za pravdu si dáme, že pár přátel tu máme, s nimiž můžeme sdílet všechny ty smutné chvíle, jež prožili jsme ve tmě. K čemu myšlenky vzletné? Přiznejme sami sobě,…

Josef Král – Rána slovem

Když hromadí se emocejak kalná voda v potocea proudí z mysli k orgánůmkrevním řečištěm kanálůa nablízku je snadný terč,jenž vzbuzuje falickou křeč,pak hlaveň úst se rozevře,vystřelí slova rozepřepřímo do Achillovy paty.Krev tryská na obinadla a vaty,jimiž si oběť své rány utírá,i když v ten moment svůj klid dál předstírá…

Josef Král – Jarní předsevzetí

Zima pozvolna opouští naši krajinua síla nebeského slunce nám začíná rozehřívat ztuhlé žíly.Do našich srdcí se pozvolna vkrádá nová naděje.Naděje čeho? Nového žití? Co vlastně dává energii tělu a vitalitu duši?Slunce snad, nebo déšť či černý mrak?Kdo cíl svůj na dosah před sebou stále tuší,projíždí životem jak přeplněný vlak. Na každé zastávce vydrží pouze nepatrnou…