(exkurz ze sbírky Prostomoderní Holofaust a Lucrezia Georgia) Giordano z Brna Pendolinem do Wroclavi nikdy neodjel, protože točí se, točí, jak suchomel v koši, jak svědomí hroší, jak v očnici oči, moji milí hoši. Giordano z Brna potkal se s Holofaustem ve vlaku z Vídně do nenávratna. Do slunce východu vlaky odjížděly neznámo přesněji kam,…
(exkurze do sbírky s názvem Prostomoderní Holofaust a Lucrezia Giorgia) Na kraji Kyjeva malá je hospůdka, kdysi tam přijela neznámá osůbka, lázeňský sympaťák, typický letní host, přijel sem jenom tak, čistě jen pro radost. Příjemná hudba hraje tu v pozadí, snad mohu říct, že nic zde mi nevadí, obsluha ochotná, slušná a příjemná, vše podle…
Nekrolog u snídaně: náš život platí daně, z účtů, co ztratili jsme v Jeruzalémě rozechvěně, nakloněni k Nářků stěně, kde plakal ́s vždycky jak pláče štěně: melancholicky, patologicky dětsky, upřímně lidsky, i když nelogicky. Totiž: že úctu máš k národu, k zemi a k ženě, že refrén ten vrací se Ti nepromyšleně, že popel zabitých…
Ti stateční jsou slepí co nevidí úsměv ženy pěšáci s bílou holí klepou o asfalt, o kameny Ve dne jak v noci v noci jak za dne bloudí pod sluncem, lucernami a světlo žádné Ptala jsem se jednoho co na refýži stál zda-li má sny a jaké Slečno, teď se mi vysmíváte já nemám sny…
Bouře mě svými hromy k sobě volá, dešťové kapky mě smáčejí a nesměle lákají doprostřed luk, kde blesky tančí jako můj doprovod. Samou radostí zajiskří, až oheň vzplane. Ten oranžový démon bezděčně ujídá mé šaty a plazí se po mně, chce mě, kousek po kousku mě ochutnává. Já v rozkoši bolestně vzdychám a svádím boj…
Srdce až v žaludku mám, já znenadání spolkla ho. Teď tluče mi jak o závod, trápí mě jak zlý sen. Živí se z Kristových ran, přemýšlím, jak zbavím se ho, snad budu muset na záchod nebo s ním krkem ven. Srdce až v žaludku mám, nevím, kdo ho tam dal. Rozežírá plíce, chce toho snad více, jak pěst velká…
Z plátků růží extrahuju černý bez. Třu tvou kůží, vůni sis dnes ale nepřines. Nechals ji na cestě, rozdals jí dost. Flakon mám schovaný, však tebe jsem post.
V létě se cítím jako ryba ve vodě. Vánoce mají své tajemné kouzlo. Když napadne sníh, rád si občas zalyžuji. Ale co podzimní plískanice nebo únorové holomrazy??? Být aspoň na chvíli medvědem, který se ukryje v brlohu, kde prospí nepříjemnou zimu. Být aspoň na chvíli vlaštovkou, která se vznese vysoko nad zem a vymění mrazivé…
Do hlavy vstoupily mi noční chmury. Náročný byl celý dnešní den! Marně a zbytečně snažím se shůry vyloudit pro sebe pokojný sen. Namísto toho se honí mou hlavou humorné scény či konflikty, co mi krev proměňují v řeku dravou, vjemy jak barevné prospekty. Nezbývá než vstát a opustit lože, pak chvilku kráčet po chodbě. Dopřej…
Když naše myšlenky ovládá pýcha, z nadutosti se nám obtížně dýchá. Duši nám omámí narcistní vůně, kouzelně zahalí, že duše stůně. Umění de facto odkrývá duši se všemi krásami, které jí sluší, se všemi bolestmi, které ji tíží. Ten, kdo však na druhé do hlubin shlíží a sám si na hoře sluní své vlasy, nepozná,…
Jsi deštivá slza, jsi překrásný kámen, co svítí ve světle. Milující úsvit, co se vrátil.
Ve Tvé náruči zní píseň, šumící les a zurčení potůčku, hudba Bedřicha Smetany Tě probudila ze snů, proudí po okraji, rychle letící. V zázračném putování, plném mihotání, letajících motýlích křídel a okřídlených myšlenek, než déšť zalije oblohu šedivou září. Tančíme, žijeme a dýcháme, voláme na Tebe. Vnímáme vůni babího léta, než podzim zapustí kořeny vedle…