Jsme jako herec a scénáristahrajeme v smutku, v legracia naše hra je jasná, čistájsme jako herec a scénárista Pouštím své pero po papíruproč za kompars se schovávats hlavní rolí Ti přijde slávasvou tvorbou Tobě poctu vzdávámto nejvíc, co Ti můžu dátjsi hrdinou tak akorátpostava kladná, sebejistájsme jako herec a scénárista. Píšu tak, aby tvoje daryzazářit…
Miluji papírkdyž šustí nočním tichema tenká tužka lehce hladí jeho dřeň Miluji papírkdyž trháš nevhodný návrha on z tvých drobných dlaní vydá tichý sten Miluji papírten návrat ke starým časůmkdy ruka lehce o ruku se třela kdy mluvili jsme spolu tváří v tvářa kapka rosy na tvém rtu se chvěla a když nebylo možné setkávat…
Jsou slova, která proletí nad námi jak křídla tažných ptáků zamávají do čtyř světových stran a kde je jim konec Co zbylo ze včerejší noci, už nejde si vzít Je sychravo nevyspalo kruhy pod očima kruhy na vodě a bílá zima na krku Chlad hlad vane za tebou a ty se ztrácíš z lásky už…
Co vždycky jenom zbývá jenom pár veršů a v srdci jizva Dopočítat se jich není možné pouze číst si v nich Ty jizvy v sobě papír skrývá a lásky houpá vítr ve větvích
Postřelili mrtvého čistým průstřelem odnesla to borovice tříska vlétla do vyhaslého oka a bůh ani nehlesl V zákopech se bojovalo na bajonety a bůh pořád nic a zabíjely se děti Jak je možné že ani teď nepromluvil ten němý lhostejný bůh
Možná mě denně potkáváš v ulicích plných lidíSnad někdy zdálky zaslechneš můj smíchJdeš s hlavou skloněnou, a tak neuvidíšTouhu v mých očích zasněných Ještě neznáš moje jméno, netušíš, jak voním,Nelistuješ v seznamu telefonním Možná se jednou zadíváš, až půjdeš vstřícKončícímu létuPoslední paprsky se roztříští do světlicA ozáří moji siluetu Možná mě denně potkáváš v ulicích plných lidíSnad někdy zdálky…
V paláci křišťálovémChvíli za chvílíRok za rokemSídlí smutní motýli Lákáš mě na cestuVstříc létuA přitom vězníš motýlyKterým jsi sebral kouzlo letu Ztichlá křídla mi nedovolíRozsvítit lampu za soumrakuPojď se mnou ven, zvu tě do políNa svoji sbírku vlčích mákůUkážu ti sbírku vlčích máků Sama sebe přesvědčujuŽe se jistě pletuŽe nejsem další motýlJehož srazíš v letu…
Hvězda se odráží z tvých očí,Nebe pohaslo a mlčíMotýl rozevřel křídla na tvých zádech,jedno slovo, jeden nádech… … a klavír zní nocí jako šum ptačích křídelTóny se trhají do tichaKouží a slábnou, až rozplynou se v mlzeA přesto dál vibrují někde v nitruPřestože tuším, co se stane,vymývám rány solíNa zápěstí mi voní Chanela láska někdy bolí,když poví…
Zpívej mi ptákuve starém jabloňovém saduzpívej rozkvetlými tónyzpívej mi ukolébavkuať usnualespoň k ránuZpívej svým stříbrným hlasemnebeští beránciuž spásli modř nociV mých tepnáchplyne strach a smutekNebeský lampář už hvězdy zhášítak zpívej o něčem krásnémo nadějizpívejať neusínám v pláči
(Z cyklu Spoluautor horečka) Proplouvámkalnými vodami světana hranici spánku a polospánkuNebesa nade mnouzuří a burácíztrácím seve své bezmociZa zády slyším dechokřídleného časuNohavážící tunudo pouště věčnosti boří sezápasío každý další kroka žebráo několikdalších vteřin.
Rašící popínavá rostlinaovíjí srdcežaludekhlavuvyráží do všech svalů zároveňproniká do všech oblastí bytíBojím se lžía stokrát porušených slibůSlyším šelestit panikui pronikat nadějiSlyším útěšné písně beze slovnikdy napsány nebylyVšechno je najednou volnéidylickéjako první den prázdninNikdy nevímjak dlouhé prázdniny budouKolik váží vteřina strachu?
Když se mi stýskáhladím v duchu tvé vlasylesknoucí se odrazemměsíčního svitutřpytící se stříbrem hvězdvlající v hebkých poryvech vánkuDotýkám se hadích ocásků lokenjež mi připomínají pěnivéskotačivé vlny mořeHraji si s nimilíbám v jejich pramenechnapůl skryté boltce ušíobdařené vzácným daremcitlivého slyšenía pokorného nasloucháníHladím a líbám tvou tvářněžná víčka kouzelných očíschopných podívat seaž hluboko pod kůžiztišit největší bolestmluvit…