Nepřátelé něhyzávistivci láskyjako vykradači hrobůnehorázně olupujíromantické snílkyo poslední zbytkypečlivě střežených iluzíVyhýbej se odmítnutým ženáma ješitným mužůmJako otravný hmyzkolem sebe neustále snášejíbezpočet vajíček nenávistiNeunesou štěstí druhýchnedokážou se smířits vlastní neschopnostíZlo je pro ně nalezeným dobrem Láska napadená rakovinou dobyčeká na zázrak
Hledáme štěstípo všech koutech světaPachtíme se do úmoruza elixírem životaStřídáme kamarádypřátelelásky Ani rozvod není překážkouPohráváme si marnotratněs lidskými vztahya přitom too čem snímenám mnohdy nevědomkyuniká mezi prsty
Šoa nás uráží,Šoa je na stráži,Šoa je útok z Geheny,Šoa je strašák z „Back scény“ Šoa je průvod zombieŠoa je ztracená nadějeŠoa je katafalk národaŠoa je intruze zespoda. Šoa je ďábla křeč v agónii,Šoa ční jak hrozba pandemií,Šoa je noční můra lidstva,nikdo neví, kdy/kde se chystá.
Listopad Františka Gottlieba,srdce žal bez vody, bez chleba,hrou času krutou a bolavou,vzpomínky k hladině vyplavou. Listopad Jiřího Ortenadeště se sněhem je ozvěna,listí ne vesele barevné,předivo emocí přejemné. Listopad Iljiče Lenina,Aurory řev Evropou hřímá,Listopad hrdiny se jménem K.,kdy vše je cizí, vše ho leká. Rozkrásni ponurý listopade,dej mi kus rohlíku za dvě pade,dříve stával u nás…
Říkej mi ta krásná slova,za která se všechno schová.byť jen říkanka bláznova,přesto chci je znova – znova. Šeptej mi tu jasnou zprávuoděnou jen v prostém hávu:Láska patří všem a všude,kdo požádá, mít ji bude. Zpívej mi ta slova v písni,esemeskou mi je písni,Prozraď mi ta sladká slůvka,co se vejdou do olůvka. Napiš mi ta slova…
Cosi nad námi stále ve vzduchu visí.Že by Damoklův meč?Ten bohudík však byl mnohým z nás zatím cizí. Panika začíná šířit se ze všech koutů,vystrkuje hlavu a křičí jak hejno divokých kohoutů:„Kykyrykykýýýýýý!!!!!!“Zní všude kolem jako na poplach. Zavřete rychle brány, blíží se temný mrak,jenž jedovatým deštěmotráví stovky z nás!Snažte se tedy ještěuchránit aspoň vlas,co na…
Smutné je žití bez ducha a citua prázdná jsou slova bez emocí.Těm, kdo se opíjejí v blahobytu,zlé sny se zdávají o Vánocích. Ach, Český národe, smutný máš osud,maličké území patří Ti jen.Od dávných věků, což platí až dosud,mocnostmi světa býváš poroben. Přísahals věrnost svou rudému srpu,posléze změnil jsi směr plavby své.Tělo vystavuješ dravému supu,majetek rozprodals…
Lidem dnes schází jistota.Mnozí se drží koryta,nabírají z něj plnou lžící,dech se jim při tom tají v plicích,když na poklad v dlaních svých zírají.Honbou za ziskem se netají. Jiní zas snaží se poznat vícea rozpalují se jim jejich líce,když obracejí stovky stránek knih.Fascinuje je moudrost v nich. Jsou také tací, co bloudí světem,ať je leden,…
Rezignovali jsme na chůzi abychom se položili bez energie svědomí snů Slunce už pro nás není orientačním bodem Řídíme se momentálním větrem nastavujeme mu kabáty s prodanou kůží V lučavce pokrytectví rozpouštíme cit abychom si vážili lhostejnosti Na parapet rezignace dopadají hesla vymlácené pojmy orazítkované jako nezávadné hrají duhou Učíme se nemyslet nepochybovat nejít Učíme strach Mezi…
Modlitba moje ticho rozeznívá pomalu splývá z rozechvělých úst děkuje ránu za svítání v nivách děkuje noci, že smí do snů vrůst Modlitba moje na ty zavzpomíná jež rány souží, sotva lze je snést Na ty, jimž často pouze strana stinná vina a špína rozdělují trest Modlitba moje – to je přemítání o řece, lese, o hoře…
Náhoda dala ty dva dohromady maséra s velmi žhavou blondýnou ji lákal šarm – a jeho zase vnady které hned jeho ruce ovinou Žena se svěří, že má nevěrníka muži též jeho stará zahýbá „Může mě zničit“ – žena přímo vzlyká „Ničit mě – to je jeho záliba“ „To moje stará je zas advokátka čtyřicet chystá…
mám strach že když budu sama sebou tak odejde a já budu sama se sebou