mezi větvemi stromu svítí slunce jeho paprsky pronikají skrz dělají mi bílý flíčky na tváři a taky hezky hřejou mezi větvemi stromu svítí slunce jeho paprsky pronikají skrz dělají ti bílý flíčky na zádech a trochu tě ženou pod větvemi stromu visí houpací síť houpu se v ní s tebou v ní svírám tě ledově…
když skončí další láska tak v tu chvíli i cikády držej hubu a hadi krok sum krok do vinárny do práce do vinárny VRAŤ SE! Hade…
Bylinky od naší bábinky na těla i světa rány hledávej po cestách, lukách, na kopcích i u kostela brány Jitrocel na lásku, mátu na vrásku, pro svornost dobromysl, na zimu čaje ze šípků a ještě z lipového květu odplavit ze života hřích Sněžence, prvému kvítku o jaru odhrnout sníh, aby vstala, roste už podléška i…
Ježek je jak myška malá, bodlinky si na hřbet dala, dupy, cupy, dupy, dupy, v trávě večer u chalupy, myslí si, blížím se tiše, a i když štěká nocí pes slyšet je až na náves, jak mu hlady kručí v břiše Cupy, dupy, šusty, šustí, násep naši neopustí, ani naši zahradu i když touží po…
až v bráně podzimu pomyslím na zimu, až na zem spadne poslední podzimní list, vejdu do domu rozsvítím lampu, vezmu si brýle a v knize života budu si číst
Někdy si melodie prostře šat z borové kůry. A hladká cítí řemeslné ruce. Jindy vsítí mlčenlivost ryb z ulovených ztrát. Někdy si melodie zavíří, jako pěna ve splavu zahučí, ubere, zavře se v obruči. A květy stromů prorostou mříží. Někdy se tón do ticha převleče, škádlivě napovídá – stár, jsem stár. A překvapená nota loupí…
Po podzimním oknì klouže obraz, vítr prozpíval se výš než po pás. Voda, urosená, bublá dolù, jedli spolu, milenci u stolu. Jedli svá a svá a svá…a jedli, voda prostoupila kùrou jedlí. Jedlí, hladkou kùrou z kalambúru, rýmovali, olámali mùru. Že prý noèní motýl žije z louèí, milován, aè neví, že se louèí. Bílá? Èerná?…
Kdo z vody vyloví zrcadlení, otisk všech křídel, než se utopí, zavoní pod pláštěm po koření a vlasy lásek v dlaních mužů spí. Kdo v poli svět do klasů ustele a s létem, zlatý, vroste do oblak, pod hlavu složí ruce z popele. Svou tenkou píseň pískne spěšný vlak. Kdo pod stromem usedne do stínu,…
Vymletou cestou děravou rachotí kára života všude bodláčí a málo sedmikrásek Kára kvílí naříká všude nenávist a málo lásek Jak osel za mrkví vleče se unaveně v bláhové naději že zítra to bude jiné Kolem vlci vyjí co dělat výt taky když jde o přežití Snaží se nerozsypat dovléct na rozcestí co když je za ním…
Zahrada ovládaná černou nocí Otevřeným prostranstvím zakvílel vítr a prořízl teplou noc jako nůž Od lesní samoty na větrných perutích přilétá skučení divoké šílené smyslné hudby nabité příběhy S každým vzlykem saxofonu očekáváte dívky na jiskřících košťatech v divokém reji Budou se řítit mezi oblaky za letu měnit ve veselé chlupaté čerty a zase zpět v rozevláté krasavice…
Slepec hrál na flétnu a noční podzimní Kampa mu naslouchala Vítr hnal v kruzích suché listy Tiše – ještě tišeji Tenké prsty přebíhají po otvorech Vítr vrhá listí do tváře Je bezva mít po ruce kus zpívajícího dřeva uklidňující když člověk sám chce Hrál krásně jen pro sebe v tak pozdní noční hodině turisté nejsou Slepec hrál…
Ti stateční jsou slepí co nevidí úsměv ženy pěšáci s bílou holí klepou o asfalt, o kameny Ve dne jak v noci v noci jak za dne bloudí pod sluncem, lucernami a světlo žádné Ptala jsem se jednoho co narefýži stál zda-li má sny a jaké Slečno, teď se mi vysmíváte já nemám sny žádné…