Velké slzy lani padají
až tam do svého srdce
Laň za laní svou touhu tají,
vášeň v nich doutná, spaluje,
a až v kapradí utají ten hrot
a jen pláčí, pláčí,
studánek čistý pramen
ohně svých živých vod
Ultramarín, to něha maluje,
když k sobě ibišku růže přidá
šlechetnost bídu žaluje
a plachá laň půvab té síly v sobě tají
a jen v tichu ten úděl přijímá
a v skrytu své touhy na pokraji
velkou tu slzu v proudu světla
srdce její paprsek již objímá
z cyklu „Štědré obrazy“ / malíři J.Štědrovi /