Mochomůrka v celé kráse
z mechu na vás zadívá se,
trochu pyšně, trochu vřele,
vás chce míti za přátele
Z rána usmívá se z kapek rosy,
klobouček slušivě si urovná,
trochu červená, trochu bílá,
vždyť v lesích je královna
Závojíček bílý z pouti
krásně její hlavou kroutí
a tváří se něžně, spanile,
houbař ví, že není, není u cíle
Uvnitř celá její krása zradí
i když roste v mechu u kapradí,
jak hořký blín je záludná,
něžně krásná, lesů královna