Jsem stará stařena v šatech po sedlákovi, jenž dlouhá léta nosil je na poli,
a sedím nahoře na nejvyšší hoře
a mlčím tam spolu s orly a sokoly.
Sedím tam po chlapsku jak dřevěný sedlák, a suché vlasy vítr mi roztrhal,
ti dravci asi někam uletěli
a já jsem mrtvá, tak mohu sedět dál.
Mrtvá jsem mrtvá jak skála pode mnou, dobře to vidím, puklá jsem jako zvon,
bez hranic lítá si tam a sem oblohou
barevný motýl, a já jsem teď už on.
Ingrid Hanušová – Metamorfóza
