Sedím na břehu večera
V rozevřené náruči jezera
Souhvězdí oken za hladinou
Hledí tak vlídně, vody plynou,
Voňavé teplo vlasy čeří
A stíny tmavnou mezi keři
Čluny v černém skle zkamení
Pod branou hvězd hledím vstříc prameni
K mým nohám pastýř vítr žene
Skleněné vlnky ukázněné
Voňavé teplo čeří vlasy
Co mi to vítr říká asi
Půlka citrónu nad lesy
V souhvězdí Vah rozmarně pluje si
Zároveň mluví všechny stromy
o strachu, že je vichr zlomí
a hučí divokými hlasy
co se mi snaží říci asi
V náruči teplého večera
Hvězda vlétla doprostřed jezera
Všechno se hýbe já jsem kámen
Divadlem noci do dna zmámen
A jak těm stromům připadlo mi
že brzy i mne něco zlomí..
(238 hodnocení, průměr: 3,79 z 5)
Loading...