(Z cyklu Spoluautor horečka)
Proplouvám
kalnými vodami světa
na hranici spánku a polospánku
Nebesa nade mnou
zuří a burácí
ztrácím se
ve své bezmoci
Za zády slyším dech
okřídleného času
Noha
vážící tunu
do pouště věčnosti boří se
zápasí
o každý další krok
a žebrá
o několik
dalších vteřin.
(679 hodnocení, průměr: 2,17 z 5)
Loading...
Tady spoluautor horečka skutečně zapracoval. Probudil nejen v autorce představivost. Cítím horečnatý žár i bezmoc, vnímám okolí jejíma očima. Možná by báseň mohla inspirovat nějakého malíře, nebo někdy uvidíme fotografii burácejícího nebe. Nepřeji autorce vysoké horečky, ale takto přesvědčivé horečnaté halucinace jsem nikdy nečetl.
David
I v takových horečnatých stavech vznikají nejlepší díla, když duše těžkne a tělo žádá osvěžující kapku naděje.