Sluneční krev
stéká
do pijáku červánků
Střídají noc
s marnou touhou po spánku
Máš mne v krvi rozpuštěnou
jsem Tvojí součástí
Unaven maskou
pro svět nasazenou
všechny hrůzy světa
na mne vypouštíš
Jenže já nejsem cizí ženou
jsem Tvojí součástí
Když ničíš mne
sebe
ničíš nejvíce
Víš to sám
Vždyť v krvi
máš mne rozpuštěnou
Silný obsah. Takových výkřiků do noci je ve vztazích mezi lidmi hodně, ale jen někdo to dokáže takto vyjádřit. Smekám pomyslný klobouk.
David Marný
Irenko zdravím tě a chválím, krev je krev…
Autorka opravdu není „cizí ženou“, promlouvá svými pocity k druhé osobě, ale nechá vstoupit do své duše i čtenáře, a to je hlavní…
Krásné, silné, pravdivé…děkuji. Jiřina
Znám básnířku a znám ji krátce ,při čtení jejich veršů jakoby ji znala celý život., jak jsou mi blízké . Pavlína K.