Zpívej mi ptáku
ve starém jabloňovém sadu
zpívej rozkvetlými tóny
zpívej mi ukolébavku
ať usnu
alespoň k ránu
Zpívej svým stříbrným hlasem
nebeští beránci
už spásli modř noci
V mých tepnách
plyne strach a smutek
Nebeský lampář už hvězdy zháší
tak zpívej o něčem krásném
o naději
zpívej
ať neusínám v pláči
Myšlenkovým pohlazením je pro mne tato lyrická báseň. Kokteil emocí, ale smutek nevnímám nějak drásavě, spíš něžně nostalgicky.
Čtu, vracím se, určitě ne naposledy.
David
Kéž by mohlo být přání, zakleté do poetických slov autorky, alespoň po určitý čas splněno!