Lidem dnes schází jistota.
Mnozí se drží koryta,
nabírají z něj plnou lžící,
dech se jim při tom tají v plicích,
když na poklad v dlaních svých zírají.
Honbou za ziskem se netají.
Jiní zas snaží se poznat více
a rozpalují se jim jejich líce,
když obracejí stovky stránek knih.
Fascinuje je moudrost v nich.
Jsou také tací, co bloudí světem,
ať je leden, únor anebo květen,
příroda z domu je vyhání.
Rozeběhnou se ven do strání,
kde vzdávají hold zeleným pláním,
v zimě zas naopak lyžím a saním.
Čerstvý vzduch je jejich potravou,
pohodlí nudou a otravou.
Přijde však selhání, nemoc a stáří,
ne vždy se člověku v životě daří
a pryč je jistota lidského bytí.
Kdepak ji člověk zas do rukou chytí?
Věřme, že cosi nás nad vodou drží,
i když se řítíme do hlubin strží.
Víra je naděje, nedá nám padnout,
přestože tělo již začíná chřadnout…