Cosi nad námi stále ve vzduchu visí.
Že by Damoklův meč?
Ten bohudík však byl mnohým z nás zatím cizí.
Panika začíná šířit se ze všech koutů,
vystrkuje hlavu a křičí jak hejno divokých kohoutů:
„Kykyrykykýýýýýý!!!!!!“
Zní všude kolem jako na poplach.
Zavřete rychle brány, blíží se temný mrak,
jenž jedovatým deštěm
otráví stovky z nás!
Snažte se tedy ještě
uchránit aspoň vlas,
co na hlavě vám prozatím stále stojí,
chvěje se ve větru.
Každý se toho větru bojí,
halí se do svetru.
Co bude dál, ví jen Bůh.
Věřit jsme začali?
Dříve byl pro mnohé z nás vzduch
a v nesmírné dáli.
Začněme si teď všichni znovu hledět
víc zpříma do očí.
Budeme vděčni, když najde se alespoň jeden,
jenž zády k nám se neotočí…