Marek Řezanka – Panoptikum prázdnoty

poezie

Naučili kameny dýchat

Ale náš dech

přeměněn na páru

mozek vyměnili za soukolí

ta ozubená kolečka

v rozbitém orloji

 

Vymyslili cit pro kusy plechu

sami ho neschopni

přetaveni setrvačností

v přesýpací hodiny

 

Prý světlo na konci tunelu

Už dávno jenom samé temné jeskyně

Protože tablety

potažené bezmyšlenkovitostí

prázdnem

 

Přikovali nás ke skále poslušnosti

myšlenky vyloupené z trezorů

nevíme, co hledat

hrdi na svou malost

odsouzeni k pitvoření

 

Velebíme mršiny – a zavrhujeme naději

pliváme po talentu, zato průměr

stavíme na odiv všem

k napodobování

vzácnost tříštíme na kusy

abychom plevel strkali do vitrín

Nikdo ani nešpitne

že něco je špatně

 

Přežíváme na drogách

abychom se nezhroutili

neumíme žít

jen čekat na smrt

vysvobození ze závislosti

na strachu

 

Učíme se nemyslit

nemilovat, nežít

pouhé stíny bez hodnot a smyslu

které ovšem lpí

na své tmě

v níž spatřují

světlo

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (8 hodnocení, průměr: 5,00 z 5)
Loading...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *