Naučili kameny dýchat
Ale náš dech
přeměněn na páru
mozek vyměnili za soukolí
ta ozubená kolečka
v rozbitém orloji
Vymyslili cit pro kusy plechu
sami ho neschopni
přetaveni setrvačností
v přesýpací hodiny
Prý světlo na konci tunelu
Už dávno jenom samé temné jeskyně
Protože tablety
potažené bezmyšlenkovitostí
prázdnem
Přikovali nás ke skále poslušnosti
myšlenky vyloupené z trezorů
nevíme, co hledat
hrdi na svou malost
odsouzeni k pitvoření
Velebíme mršiny – a zavrhujeme naději
pliváme po talentu, zato průměr
stavíme na odiv všem
k napodobování
vzácnost tříštíme na kusy
abychom plevel strkali do vitrín
Nikdo ani nešpitne
že něco je špatně
Přežíváme na drogách
abychom se nezhroutili
neumíme žít
jen čekat na smrt
vysvobození ze závislosti
na strachu
Učíme se nemyslit
nemilovat, nežít
pouhé stíny bez hodnot a smyslu
které ovšem lpí
na své tmě
v níž spatřují
světlo