(exkurze do sbírky s názvem Prostomoderní Holofaust a Lucrezia Giorgia)
Na kraji Kyjeva malá je hospůdka,
kdysi tam přijela neznámá osůbka,
lázeňský sympaťák, typický letní host,
přijel sem jenom tak, čistě jen pro radost.
Příjemná hudba hraje tu v pozadí,
snad mohu říct, že nic zde mi nevadí,
obsluha ochotná, slušná a příjemná,
vše podle přání, přesně tak, jak to být má.
Zahrajte, prosím, pomalou písničku,
pro radost mým uším, laskavý bratříčku,
byť nepoznán, tuším dle chvění na víčku,
že možná ruším, přeruš tu básničku!
Příjemná hudba, znovu je v pozadí,
jak už jsem řekl: nic zde mi nevadí,
obsluha s respektem obchází teď stůl můj,
nechápe jen následkem čeho jsem nesvůj.
Možná zde bylo cos ́ tam někde v pozadí,
možná mi ledacos na tomhle kraji vadí,
možná tu nejsem tak úplně náhodou,
možná se stalo zde něco tam za vodou.
Třicet tři tisíc je číslo, co nemám rád,
já měl tady práci, já nesměl se bát,
to jiní rozhodli, já moh ́jsem jen řvát,
aby šli rychleji, že nemaj ́se bát.
Mraky šedé a bílé se z obzoru stahují,
paměť kruté chvíle myšlenky rabují,
ďábel zde vypustil přehradu noci zla,
déšť prší nahoru, ani myš nezmizla.
Z vyschlého potoka plíží se kameny,
jak vodu hledají, krví jsou zbarveny,
a jako šílené, jak smyslů zbaveny,
volají: „Proč my, proč jsme zatraceny?“
Já ztratil jsem svědomí a ztratil jsem spánek,
bych moh ́ žít, bez citu, bez radovánek,
já jenom předstírám, jsem stroj ze vzpomínek,
ve smrti žiju sám, ta je můj svatostánek.
Muži i ženy, starci i mladí,
nahnáni do lomu v ústí hlavní hledí,
kulomety sypou smrt do nahých těl,
Mesiáš hrůzou z té krutosti se chvěl.
(29. a 30. září 1941 došlo v rokli Babi Jar u Kyjeva k hromadné vraždě
33 000 Židů jednotkami Einsatzgruppen. Byla to největší hromadná poprava v
dějinách lidstva. Oběti byli nevinní obyvatelé Kyjeva, kteří se provinili tím, že
se narodili jako Židé.)