Nekrolog u snídaně:
náš život platí daně,
z účtů, co ztratili jsme
v Jeruzalémě rozechvěně,
nakloněni k Nářků stěně,
kde plakal ́s vždycky
jak pláče štěně:
melancholicky,
patologicky dětsky,
upřímně lidsky,
i když nelogicky.
Totiž: že úctu máš k národu, k zemi a k ženě,
že refrén ten vrací se Ti nepromyšleně,
že popel zabitých rozpuštěn v moří pěně,
stejně dál do Nebe volá po změně.
Dál plápolá oheň věčný obřadních síní
smutečních míst, kde plakali jiní,
válečných polí, co svědomí špiní,
kde kouř z komínů nás z lhostejnosti viní.
Nekrolog u snídaně:
za mne, za tebe, za nás i za ně,
prosíme všechny ať vzdálí se zbraně,
neb kdo dnes stále ještě zvoní hraně,
jakkoli oddaně, skončí nečekaně,
v reinkarnačním bahně.
Netřeba pateticky
tisknout si modrotisky,
netřeba hledat netvora.
Snad někdo zkusí,
co to s ním udělá,
když v srdci zazní tón:
pokora