Kdo z vody vyloví zrcadlení,
otisk všech křídel, než se utopí,
zavoní pod pláštěm po koření
a vlasy lásek v dlaních mužů spí.
Kdo v poli svět do klasů ustele
a s létem, zlatý, vroste do oblak,
pod hlavu složí ruce z popele.
Svou tenkou píseň pískne spěšný vlak.
Kdo pod stromem usedne do stínu,
chtěl by se milovat jako Slunce.
Probudit ráno s chutí po vínu
a žít svou noc, zralou po meduňce.
Pod hladinu ptáci výš letěli,
nad hladinou terč zasáhly střely.