Štítek: Ingrid Hanušová

Jsem stará stařena v šatech po sedlákovi, jenž dlouhá léta nosil je na poli, a sedím nahoře na nejvyšší hoře a mlčím tam spolu s orly a sokoly. Sedím tam po chlapsku jak dřevěný sedlák, a suché vlasy vítr mi roztrhal, ti dravci asi někam uletěli a já jsem mrtvá, tak mohu sedět dál. Mrtvá…

Chechtám se jako racci krutí, pro bolest zkusím cokoli: zatnu si třeba drápky s chutí do těla, které nebolí Ten úlek ve skutečné ráně mou mysl, než si zešílí, výkřikem poraněné tkáně přehluší aspoň na chvíli Chtěla bych vřele kopnout do zdi, ať mě to uvnitř nezebe, v břiše mi leží zmrzlí drozdi, vlastně chci…

Řekni mi řekni mi jaké je tvoje jméno a když tě rozlomí co bude nalezeno a když tě zapálím jestlipak vstane plamen a zdali zhltne tě když trváš neomámen jak v tůni kámen A když se prostírám proč bereš si tak málo sám v hrsti držíš se kde se to v tobě vzalo řekni mi…