Štítek: Marek Řezanka

poezie

Marek Řezanka – Sotva nahmatatelný puls

Rezignovali jsme na chůzi abychom se položili bez energie svědomí snů Slunce už pro nás není orientačním bodem Řídíme se momentálním větrem nastavujeme mu kabáty s prodanou kůží V lučavce pokrytectví rozpouštíme cit abychom si vážili lhostejnosti Na parapet rezignace dopadají hesla vymlácené pojmy orazítkované jako nezávadné hrají duhou Učíme se nemyslet nepochybovat nejít Učíme strach Mezi…

poezie

Marek Řezanka – Zastavení

Modlitba moje ticho rozeznívá pomalu splývá z rozechvělých úst děkuje ránu za svítání v nivách děkuje noci, že smí do snů vrůst Modlitba moje na ty zavzpomíná jež rány souží, sotva lze je snést Na ty, jimž často pouze strana stinná vina a špína rozdělují trest Modlitba moje – to je přemítání o řece, lese, o hoře…

poezie

Marek Řezanka – Pekelný plán

Náhoda dala ty dva dohromady maséra s velmi žhavou blondýnou ji lákal šarm – a jeho zase vnady které hned jeho ruce ovinou Žena se svěří, že má nevěrníka muži též jeho stará zahýbá „Může mě zničit“ – žena přímo vzlyká „Ničit mě – to je jeho záliba“ „To moje stará je zas advokátka čtyřicet chystá…

poezie

Marek Řezanka – Nerozlučná čtveřice

Sešly se v baru Krutost, Závist, Pýcha daly si sklenku, teď se hádají „Nemáte páru“ Pýcha slastně vzdychá koketně mrká, sedí na kraji   „Nevíte pranic to já světem vládnu na krásné pávy každý pohlíží Nepoznám hranic s věkem ještě mládnu proniknu všude bez všech potíží“   „Kdo tě má, padne mne se bojí stále“ odfrkne Krutost,…